Jarní

Jaro už otevřelo brány

a já to s údivem pozoruji zdály.

Jak nám tohle může unikat?

Musíme stále v něčem vynikat?

Prožívám okamžik tady a teď

a to je ta prostá odpověď.

Jak se snažím žít a kterou cestou pro sebe jít.

Oslepená září zapadajícího slunce,

cítím se lehce, krásně a milounce.

Ptáci tu zpívají, voda zurčí,

myšlenky odplouvají a srdce tančí.

Děkuji za to, co mám, s pocitem radosti

posílám trochu lásky i vám.

❤️Petra